Cech, horko, krev a divočina

Ten den začal jako každý jiný...

Jenže už první ranní záblesky přinášely varování. Vzduch stál, slunce pálilo a počasí nám dávalo jasně najevo, že dnešní krvavý podvečer v Cechu Hráčů bude pekelnější než kdy dřív.

Veneris Clava tentokrát vyrážela bez Reziče, jehož pověstné agresorské choutky musely zůstat doma. Na jeho místo však nastoupila nová prozatímní členka Ali — náhrada převelice důstojná, třebaže bez vrozené potřeby zatlačit prvního podezřelého do kouta a ještě mu pro jistotu šlápnout na krk.

Ali se však nebála.

Ani horka. Ani cizích hráčů. Ani toho, co se na ni mohlo vyhrabat z Brčiho grimoáru.

A tak Veneris Clava společně s novou posilou vyrazila vstříc pekelným spárům, které se již tradičně usadily v jinak malebném obchůdku Cechu Hráčů.

🔥 Už při příchodu bylo jasné, že dnešní noc nebude jednoduchá. Horko se valilo ze všech stran a naznačovalo, že démoni tentokrát svou kůži lacino neprodají.

Po příchodu a usazení posledních spoluvymítačů se Pavel „Brči“ Brčák chopil grimoáru.

Místnost potemněla.

Rozezněly se divoké chorály.

A první démon se vydrápal na povrch.

⚔️ První rituál: čtyři proti LEGII

Zlo tentokrát nepřišlo samo.

Přišla LEGIE.

Postupně ovládla celý Veneris Clava, Ali i jednu dobrou duši za druhou. Tělo po těle. Hráče po hráči. Až proti ní zůstali stát poslední čtyři ochránci Cechovního domu.

Čtyři odvážní proti celé LEGII.

Po probuzení si s nimi začala Legie pohrávat jako kočka s myší, kterou ještě nechce sežrat, protože ji baví sledovat, jak si zoufá.

Jenže démonická moc Legii omámila natolik, že udělala první chybu.

Převtělila se do Šugendži.

A potom ještě jednou.

Nevzala přitom v úvahu drobný problém: jedinou skutečnou Šugendžou byla odvážná Lea. Ta se nebála vystoupit a obě falešné Šugendži veřejně zdiskreditovat.

První drobeček pravdy dopadl na stůl.

Zkušený vymítač SvDindy začal tušit, proti jaké síle město stojí.

Další dílek do skládačky přineslo odhalení třetí Šugendži, za kterou se tentokrát schovával Mikalo. Dobrotivá Jana z Drmoulu, hrající za Gemblera, zemřela po špatném gemblu právě na něj.

Mikalo se situaci pokusil zachránit tvrzením, že je ve skutečnosti Knihovník.

Jenže tomu klamu už nevěřil nikdo.

Dokonce i Váša pochopil, že návnadou pro jeho vlastní schopnost je on sám, a pomohl potvrdit několik dobrých duší. Zbývající obránci se následujícího dne setkali a pevně semkli, aby zahájili lítý boj s nerovným soupeřem.

Legie měla namále.

Opravdu namále.

Jenže do dobrého týmu se podařilo infiltrovat jeden shnilý kus.

Nebyl jím nikdo jiný než všem dobře známý "Převlékač kabátů" Zaahon.

Toho dne odhodil svůj ošuntělý šat a navlékl na sebe čistý bílý háv, který mu propůjčil nečekaně věrohodnou tvář. Jeho infiltrace byla natolik přesvědčivá, že dokázal zmást a poštvat proti sobě samotné bojovníky dobra.

Váša a SvDindy, spojeni bojem za stejnou věc, se nechali rozeštvat.

Nikdo nevěřil nikomu.

Nikdo nevěřil ničemu.

A někteří už nevěřili ani sami sobě.

Zlo zvítězilo.

Skvěle, Zaahone.

Tohle vítězství mělo tvůj podpis.

🔥 Druhý rituál: Buřič rozpoutal peklo

Temnota se v Cechu usadila.

Byla proto zapotřebí další krvavá oběť.

Znovu jsme usedli do kruhu a Brči pronesl temnou kletbu. Všichni přítomní obdrželi nové schopnosti a boj s démonem mohl začít nanovo.

Hodiny pomalu odbíjely.

Času nebylo mnoho.

Démon Buřič se tentokrát převtělil do Ley. Po jeho boku stál Kmotr Podak, psychopatický Zaahon a dokonce i venerisácký nájemný vrah Johnny.

Johnny nezahálel.

Druhou noc odstranil Vojáka, jímž nebyl nikdo jiný než nejdobřejší z dobrých SvDindy.

Jeho smrt zmátla nejen Ali, která se jako Lykantrop téže noci zakousla do místního Šaška SyneQuita, jenž její "žužlavý" útok přežil, ale i celý zbytek dobrého týmu, který se mezitím každý slunný den pokoušel popravit psychopatického Zaahona.

Marně.

Jeho jeho kámen, nůžky a papír byly pokaždé tvrdší a ostřejší než všechno, co na něj dobro vytáhlo. Zaahon přežíval jeden pokus o popravu za druhým a jeho psychopatické sebevědomí rostlo úměrně zoufalství města.

Třetí noc už rafnutí od Ali nepřežil dobrý Mikalo.

Brzké a opět nesnesitelně horké ráno naznačovalo, že peklo definitivně přikládá pod kotel a dobrý tým se začíná pomalu vařit ve vlastní šťávě, dohadech a nejasných indiciích.

Po žhavé diskuzi povstal psychopatický Zaahon a nominoval Mikala.

Odpočítávání vypravěče rozpletlo první uzel pochybností.

Stáli jsme proti Buřiči.

A Zaahonovou nominací vypuklo čisté peklo.

Mikalo okamžitě nominoval Svobiho. Svobi nominoval dalšího dobrého hráče. Ten nominoval dalšího. A dalšího.

Řetěz nominací se rozběhl místností jako požár v suchém seníku.

Až nakonec zůstali poslední dva.

Vesnický Šašek SyneQuit se svým posledním životem a stále ještě nezničitelný psychopat Zaahon, který navzdory všem předchozím pokusům dobra přežil až do hořkého konce.

Zlo si tak odneslo druhé vítězství večera.

Cech se propadal stále hlouběji.

🩸 Třetí rituál: plastová sekera z Wishe

Zlo již téměř ovládlo celý Cech hráčů.

Dobré síly proto napnuly poslední zbytky sil a pustily se do třetí, finální bitvy. Bylo potřeba zachránit alespoň to, co ještě zachránit šlo, aby mohl Cechmistr Pavel někdy v budoucnu znovu v klidu spočinout.

Brči se naposledy chopil grimoáru.

Finální rituál mohl začít.

😈 Démon Pó se převtělil do nebohého SyneQuita, který neváhal a začal v dobrých hráčích probouzet jejich nejhorší vlastnosti.

Po ruce mu byl opět zkušený Kmotr Podak, nebezpečný zahradní psychopat Mattas a neméně nebezpečný SvDindy v roli vraha.

Řežba mohla započít.

Jenže zlo mělo drobný problém.

Nikdo z nich se navzájem neznal.

Dobrá strana totiž ve svých řadách ukrývala "Opiovou" panenku Peťku, která temnotě zakryla oči a nechala přisluhovače tápat ve stejné mlze jako všechny ostatní.

První noc se až podezřele mnoho investigativně naladěných měšťanů rozhodlo prověřit Mikala. A Mikalo se všem těmto investigativcům jevil jako nejzlejší ze zlých.

Naneštěstí pro démony se Mikalo okamžitě spojil s Johnnym, místním vesnickým idiotem — ehm, tedy Pobudou — a sdělil mu, že je ve skutečnosti Samotář.

Veškerá investigativa použitá proti němu tak mohla být pro všechny úplně k ničemu.

Tento fakt Mikalo následně zveřejnil i před celým městem a dobrovolně se nechal popravit.

Tím však vložil Podakovi do rukou čerstvě naostřený nůž a možnost odstranit oběť dle vlastního výběru.

Ještě předtím se ovšem psychopatický zahradník Mattas rozhodl ukázat nebohé Čajové dámě Zaahonovi svůj pečlivě udržovaný záhon.

A právě tam cesta Zaahona poeticky skončila.

Stal se přírodním humusem pro Mattasovu psychedelickou zahrádku.

Město bylo v šoku.

Tentokrát se však nenechalo svést z cesty a začalo zlo odhalovat systematicky, krok za krokem.

Další noc se Svobi s chutí sobě vlastní zakousl do dobré Zlobřice Ali, čímž démona náležitě ošálil.

Následujícího rána začala hrobová temnota konečně ustupovat a nad Cechem vysvitly první paprsky naděje.

Mikalo, Johnny, Svobi a Ali se vzájemně ověřili.

Čtyři do sebe zapadající díly vytvořily smrtící zbraň proti číhajícímu zlu.

Démon mezitím obelstil "Opiovou" panenku. Zahrnul Peťku líbeznými slůvky a ta mu na oplátku vypověděla celý svůj příběh.

Tím si podepsala rozsudek smrti.

Stala se dalším hnojivem do Mattasovy psychedelické zahrádky a zlo se o sobě během následující noci konečně dozvědělo.

Při veřejné diskuzi se z předešlé noci zmatený démon SyneQuit pokusil zachránit vymyšlenou historkou o Noční hlídce.

Jenže Veneris Clava neošálil.

Mikalo svým přespříliš dlouhým proslovem, vyzval dobro k popravě démona a téměř se mu podařilo dostat SyneQuita na špalek, avšak před jistou smrtí jej zachránila až poslední zoufalá nominace přisluhovačů, která hlasování vyremizovala.

Zlo tak získalo poslední noc.

A poslední den... a však dobří měšťané již měli jasno, kde se zlo ukrývá.

Poslední zoufalý pokus Podaka o odvedení pozornosti od svého démonského pána, tak nemělo šanci na úspěch.

Výsledkem bylo jen to, že dobrý tým definitivně utvrdil v přesvědčení, že démona Pó má přímo před sebou na již zapáchajícím špalku.

SyneQuit se před popravou naposledy nadechl.

Rozzuřený dav se na něj vrhl.

A umlátil ho plastovou sekyrou z Wishe.💀

Vzduch se naplnil sírou.

Pekelné horko náhle ustoupilo.

🛡️ Cech Hráčů byl před posledním démonem zachráněn.

Cechmistr mohl konečně alespoň trochu v klidu spočinout.

👑 Cech přežil. Démoni však nezmizeli

Byla to síla.

Tři krvavé rituály. Dvě vítězství zla. Jedna poslední, vydřená výhra dobra. A teplota, při které se vařili nejen hráči, ale i poslední zbytky jejich úsudku.

Ali obstála ve své první výpravě více než důstojně a ukázala, že i bez Rezičových agresorských choutek dokáže Veneris Clava vyrazit do boje v plné síle.

Nakonec si všichni oddechli, že všechno dobře dopadlo.

Tedy…

Skoro všechno.

Démonické síly se v Cechu Hráčů uchytily hluboko. Dvě bitvy ze tří ovládly a jejich kořeny zůstaly zarostlé někde mezi regály, herními stoly a Mattasovou podezřele úrodnou zahrádkou.

Bude proto zapotřebí další návštěvy odvážných exorcistů.

Dalšího kruhu.

Dalšího grimoáru.

A možná i o něco pevnější sekyry.

Tak zase příště…