Celá republika proti Cechu aneb tři rituály temnoty

Do Cechu hráčů se toho dne sjela společnost, jakou jen tak někde nepotkáte.

Plzeň.

Praha.

Jižní Čechy.

A dokonce i Brno.

Nedá se tedy vůbec nic vyčítat tomu, že bojovník přicházející z této vzdálené východní provincie dorazil na seanci o něco dýl.

Hlavní bylo, že dorazil.

Protože jakmile se zaplnil poslední kruh, zavřely se dveře a Pavel „Brči“ Brčák otevřel grimoár, bylo všem jasné, že cesta domů už nebude tak jednoduchá.

🩸 Krvavá hodina odbila. A tentokrát měla v plánu zůstat dlouho.

⚗️ První rituál: zlo, které nevědělo, že je zlem První partie začala pro zlo poněkud netradičně.

Ve městě se totiž ukrývala Maková panenka.

A díky ní nastala situace, kterou si každý slušný přisluhovač přeje přibližně stejně jako veřejnou popravu první den:

zlí hráči o sobě navzájem nevěděli.

Podak se chopil role modrého Alchymisty, do jehož rukou se však dostala schopnost Psychopata.

A co udělá člověk, který dostane do ruky schopnost Psychopata?

Samozřejmě začne střílet.

Podak tedy neváhal, chopil se své nově nabyté pravomoci a s přesností sobě vlastní…

zabil přisluhovače.

Výborný začátek.

Zlo se nezná a ještě přijde o svého přisluhovače.

Cech hráčů byl evidentně v dobrých rukou.

Jenže chaos měl teprve přijít.

Svobi se mezitím ocitl v roli Boomdandy a rozhodl se, že nejlepší způsob, jak pomoci zlému týmu, bude udělat něco naprosto svobiovského.

Nominoval sám sebe a město ho popravilo!

Což odstartovalo spirálu smrti, při níž se město začalo rozpadat rychleji než klanová strategie po prvním špatném hodu kostkou.

Jedna duše padala za druhou.

Dobro se snažilo poskládat střípky podezření.

Zlo se snažilo pochopit, kdo vlastně zlo je.

A Svobi mezitím spokojeně sledoval následky svého rozhodnutí.

Nakonec zůstali poslední tři přeživší a deset sekund do finálního rozhodnutí o osudu celého městečka. Čas se krátil a městečko ukázalo na svého nebohého měšťana.

Démonkou byla Anina, která byla v očích všech měšťanů čistá jako lilie.

VYHRÁLO ZLO.

První rituál skončil. A Cech hráčů měl první černý zářez.

😈 Druhý rituál a krásky nalezený střevíček Druhá partie začala mnohem nenápadněji.

Což samozřejmě znamenalo, že skončí mnohem rychleji.

Rezič se chopil Psychopata a okamžitě zahájil svou tradiční disciplínu:

„Jsem určitě modrej, věřte mi.“

Johnny se mezitím stal Snílkem a začal vysnívat vlastní teorie.

Zkrátka standardní bordel, který člověk očekává od druhé seance.

Jenže skutečný problém se jmenoval Podak.

Podak byl Fearmonger a věděl, že někde ve městě se ukrývá Kráska. A jako správný princ byl více než ochoten najít majitelku ztraceného střevíčku a narvat jí ho na nohu, ať už pasuje, nebo ne.

A Mikalo udělal něco, co se zpětně dá označit přinejlepším jako…

strategické Faux pas.

Při prvním rozhovoru Podakovi bez většího váhání sdělil:

„Jsem Podivín.“

Podak se na něj podíval.

Zamyslel se.

Mikalo se koketně usmál.

Podakovi bylo okamžitě jasné, že střevíček, který třímá v rukou, právě našel svého majitele.

Podivín říkáš?

Hmm.. A nejsi ty náhodou Kráska?

Mikalo zůstal jako opařený tušíc, že právě ukončil hru.

Podak se spojil se Zaahonem, který se mezitím potuloval městem ve své vlastní skřetí realitě.

Oba si dali dvě a dvě dohromady.

A ještě během prvního dne přišel Zaahonův pokus.

„Mikalo je Kráska.“

Ticho.

Brči se podíval do grimoáru. Mikalo se podíval na Brčiho. Podak se podíval na Mikala.

...A pak bylo hotovo.

💀 Trefa. Mikalo skutečně byl Kráska.

Druhý rituál skončil prakticky dřív, než se město vůbec pořádně stihlo začít hádat.

ZLO VYHRÁLO PODRUHÉ.

A Podak si mohl do svého imaginárního životopisu připsat: profesionální lovec Podivínů a krásek.

🌙 Třetí rituál: Zlatá rybka pod hábitem Mnicha

Dvě vítězství zla.

Cech hráčů už začínal lehce zapáchat sírou.

Bylo potřeba poslední rituál.

Poslední pokus.

Poslední možnost zabránit tomu, aby se Budějovice definitivně propadly do démonické správy.

Brči znovu otevřel grimoár.

Role byly rozdány.

A začalo to dobře.

Tedy alespoň pro někoho.

Svobi se stal Čarodějnicí a velmi rychle zjistil, že očarovávat hráče je vlastně docela zábava. Tolik killů, tolik zábavy...

Mikalo dostal Shugenja a přiklonil se k pravé straně.

Podak se stal Gemblerem.

Anina Samotářem.

Váša dostal svého Věštce.

Rezič se stal Vědmou.

Petr, náš statečný vyslanec z dalekého Brna, se chopil role Hrobníka.

SvDindy byl Pradlena, přesto se rozhodl vydávat právě za Hrobníka.

Johnny coby Šlechtic dostal trojici podezřelých, mezi nimi Vášu a Aninu.

Informací začalo být tolik, že kdyby je někdo všechny vysypal doprostřed místnosti, bylo by pravděpodobně jednodušší je zapálit než vyhodnocovat.

A někde mezi tím vším seděla nenápadná Zlatá rybka alias Lucka.

Na pohled nevinná.

Klidná.

Důvěryhodná.

Pro město prostě:

Mnich.

Jenže žádný Mnich to nebyl.

Byla to Fang Gu. Naše Zlatá rybka měla démoní sklony.

A hrála svůj blaf zatraceně dobře.

🐟 Nejnevinnější rybka v celém Cechu

Zlo navíc mělo kolem sebe velmi slušnou sestavu. Zaahon jako Špeh.

Nová Klára jako Šarlatová žena.

A Zlatá rybka Lucka uprostřed toho všeho pokračovala ve své mnichovské pohádce.

Den za dnem.

Rozhovor za rozhovorem.

Podezření létalo místností.

Role se potvrzovaly.

Role se vyvracely.

Hrobníci se množili.

Investigace vytvářela další investigaci.

A Lucka?

Mnich.

Samozřejmě.

Úplně normální Mnich.

Nic podezřelého.

Naprosto běžná dobrá duše, která rozhodně každou noc nikoho nežere.

Čím déle hra pokračovala, tím více bylo jasné, že město má před sebou jednu z těch partií, kde má skoro všechny informace…

ale někde mezi nimi pořád plaval jeden malý, dokonale schovaný kus shnilé ryby.

🔥 Horký konec Živých hráčů ubývalo.

Podezření rostlo.

Jednotlivé teorie se začaly sbíhat.

Všichni věděli, že démon musí být někde zatraceně blízko.

Jenže Lucka držela svou roli Mnicha tak přesvědčivě, že se jí dařilo proplouvat mezi podezřeními jako ryba mezi prsty.

Doslova.

Město hledalo.

Analyzovalo.

Hádalo se.

Rozebíralo informace.

Obviňovalo nevinné.

Očišťovalo podezřelé.

A démon mezitím pokojně seděl mezi nimi.

Až přišel poslední den.

Poslední rozhodnutí.

Poslední možnost zachránit Cech hráčů před totální temnotou.

Jenže jak má dobro vyhrát, když je důkladně vyvražděno a ve finále zůstane už jen zlo?

Lucka svůj blaf udržela.

Fang Gu zůstala skrytá.

A když se rozezněl poslední verdikt Brčiho grimoáru, bylo jasno.

VYHRÁLO ZLO.

Potřetí.

👑 Tři rituály. Tři vítězství temnoty. Na začátku večera přijeli do Budějovic bojovníci proti temnotě z několika koutů republiky.

Plzeň.

Praha.

Brno.

Jižní Čechy.

Zkušení hráči.

Staré tváře.

Nové tváře.

Veteráni Krvavé hodiny.

A přesto se tentokrát Cech hráčů stal místem, kde démoni odmítli odejít.

První hra padla v chaosu a nejistotě.

Druhá skončila brutálním odhalením Krásky prakticky dřív, než si město stihlo pořádně sednout.

A třetí?

Ta patřila Zlaté rybce, která v hábitu Mnicha proplula celým městem až do samotného finále.

Tři rituály. Tři různé cesty. Tři vítězství zla.

🩸 Cech hráčů ten večer nebyl zachráněn. Právě naopak.

Temnota se tam zabydlela.

A podle toho, jak pohodlně se démoni během večera tvářili, si možná už začali vybírat závěsy.

Ale jedno je jisté. Veneris Clava se vrátí.

Protože podobné věci nemůžeme nechat bez odezvy.

Příště už se nebude vymítat. Příště se bude uklízet.