Loď nedoletěla. Deník ano.

Palubní deník lodi Nemesis. Hvězdné datum: pátek, někde v průběhu tříhodinového čekání na pizzu.

Toho večera měla Nemesis nového člena posádky, pocestného SvDindyho. Pro něj to byla první směna i první Nemesis. Johnny mu vysvětlil, jak loď funguje, a Mikalo doplnil, co by měl vědět, pokud chce přežít. To druhé se později ukázalo jako optimistická část školení.

A pak jsme se začali probouzet.

---

🧊 Záznam 001: Někdo vypnul hibernaci

První otevřela oči pilotka Svobi, jak se na prvního hráče sluší. Hned po ní se z komory vypotácel mechanik Johnny, po něm voják SvDindy a za ním vědec Rezič, jako jediný z posádky na vozíku. Tady kronika dluží vysvětlení: pizza, která měla dorazit do hodiny a půl, nakonec dorazila zhruba za tři hodiny a Rezič si mezitím stihl ukousat nohy. Do role vědce na vozíku tak vstupoval dokonale připravený. Jako poslední se probrala průzkumnice Mikalo.

Kdo pamatuje Červeného trpaslíka, ví, že v hlubokém vesmíru se lidé ze stáze probouzejí z těch nejhloupějších důvodů. Příčina našeho probuzení nebyla nikdy oficiálně objasněna. Nejpravděpodobnější teorie ukazuje na kocoura, který se procházel po ovládacím panelu hibernátoru.

Palubní počítač k teorii poznamenává: „Kocour nebyl nalezen. Mrtvý kapitán ano.“

Ležel přímo před námi na podlaze. Byli jsme dezorientovaní a otázky padaly rychleji než odpovědi. Proč jsme vzhůru? Proč jsme ještě nedoletěli? Nebo už jsme doletěli? A kde vlastně jsme? Jediný, kdo to věděl jistě, byl kapitán. A ten už nám nic neřekne.

Rozptýlili jsme se a začali procházet loď kajutu po kajutě. Ze všech stran se ozývalo skřípání, bouchání a praskání, které nikdo neuměl vysvětlit, dokud Mikalo nedorazil do operačního sálu a nezakopl o pult s chirurgickými nástroji. Rachot se rozlehl po celé lodi. Tolik k tiché průzkumné misi. A zpoza místnosti se vynořilo cosi.

Nymfoid.

Chvíli na sebe jen zírali. Nymfoid nezaútočil, Mikalo se nepohnul a dva cizí druhy si poprvé hleděly do očí. Pak architekt vítězství vytasil služební zbraň a začal pálit. Muž, který umí naplánovat partii na pět kol dopředu, nedokázal trefit Nymfoida z bezprostřední blízkosti. Ani jednou. Nymfoid zůstal netknutý, Mikalo utekl do vedlejší místnosti a loď se mezitím probudila úplně: zvuky se ozývaly odevšad a po chodbách se začaly plížit věci mnohem hrůznější než Nymfoid. Krvavé tesáky, slizká těla a jediná myšlenka: naše krev.

---

🔥 Záznam 002: Smažená vejce

Johnny jako správný mechanik zamířil k motorům. První prověřený svítil zeleně, jedna z mála dobrých zpráv toho večera. Aby se ale dalo říct, jestli vůbec letíme k Zemi, musel prověřit ještě aspoň jeden další.

SvDindy mezitím s vojenskou přímočarostí vyrazil k můstku, spolu se Svobim, který tam potřeboval aktivovat svůj pilotní evakuační klíč, aby mohl v případě nouze z lodi zmizet. Svobi byl na můstku první. SvDindy skončil o místnost dřív, v protipožární centrále, a dostal tím svou první bojovou misi: hasit. Voják, který přišel střílet, začal kariéru s hasicím přístrojem v ruce.

Na lodi totiž hořelo, a to rovnou na dvou místech. V operačním sále se o to postarala Mikalova nešikovnost, protože setkání s pultem zjevně neodneslo jen pár neškodných nástrojů. Druhý požár měl na svědomí Rezič. Hnízdo vetřelců objevil hned na začátku a jako správný vědec usoudil, že je to ideální místo na výměnu baterie v elektrickém vozíku. Baterie s tím nesouhlasila a vzplála.

SvDindy tak měl hned na první směně na výběr ze dvou místností, kterou hasit. Vybral si operační sál. Hnízdo jsme nechali hořet. Vejce se pekla a nikdo neprojevoval zvláštní potřebu jim pomáhat. Smažená vejce přece nikdy nikomu neublížila. Pak přišla událost a oheň z hnízda se rozlezl dál.

---

🚿 Záznam 003: Rozkazy ze Země

Každý z nás nastoupil na Nemesis s vlastním tajným úkolem, zapečetěným už na Zemi. A některé rozkazy byly krutější než vetřelci.

Mikalo stál před volbou: buď zabije pilotku, nebo musí zemřít všichni ostatní. Potíž byla v tom, že pilotka nebyla jen tak nějaká pilotka. Byla to jeho — tedy její — milovaná polovička. Volba to byla těžká, ale maximalista tahu v ní nakonec našel tah s nejvyšší hodnotou: obětovat jen jednu osobu. Tu nejdražší. Šlechetný to čin. Šlechetný to muž.

Svobi o ničem nevěděl. Jeho vlastní rozkaz zněl evakuovat se z lodi ještě s jednou postavou, a protože se na něj průzkumnice lepila jako slizový žeton, dal jí tu šanci. Kam se hnul Svobi, tam se hnul Mikalo. Svobi v tom viděl lásku. Kronika v tom zpětně vidí sledování cíle.

A tak když měl Svobi příležitost utéct a odjistit únikový modul, neudělal to. Raději šel s Mikalem do sprch. Herně to dávalo smysl: Svobi byl trochu víc od slizu a sprchy jsou na Nemesis místem, kde se slizu člověk zbaví. Co se tam dělo dál, už s herními mechanikami souviselo podstatně méně.

Palubní počítač: záznam z kamer ve sprchách byl z bezpečnostních a mravnostních důvodů smazán.

Svědky ale smazat nešlo. Netrvalo dlouho a do sprch vjel na svém tryskovém vozíku vědec Rezič, odhodlaný bádat neprobádané a zkoumat nepoznatelné. Průzkumnice si ho změřila pohledem a pronesla větu, která se do kroniky dostala jen proto, že ji slyšeli všichni:

„Teda, netušila jsem, že ty pověsti jsou pravdivé, ale ty ho máš vážně až na zem, Reziči.“

Kronika nebude upřesňovat, co přesně průzkumnice měřila. Jisté je jen to, že nohy to nebyly.

Rezič měl ostatně i méně bádavé důvody. Jeho rozkazy mu velely posbírat po lodi spoustu vzácných i nevzácných předmětů, jak už to u vědců bývá, a tak hledal, hledal a hledal. Ještě než do sprch vůbec dorazil, stihl navíc vyzkoumat první slabinu vetřelců, která jim ubírala život. SvDindy ji okamžitě převedl do praxe: narazil na dospělého vetřelce, drsně si to s ním vyřídil, rozstřelil ho a pohřbil. Hned na první ránu. Věda a armáda v dokonalé harmonii: jeden zjistil, kam střílet, druhý tam střílel.

---

🎲 Záznam 004: Strážce férovosti

Zatímco voják sbíral trofeje, mechanik sbíral rány. Johnny dostával od vetřelců bídu tak systematicky, jako by to měli v pracovní smlouvě. Mechanik to na Nemesis nikdy nemá jednoduché, ale tohle byl výkon: nejdřív těžké zranění ruky, hned nato další do nohy, a život visel na vlásku.

A mezi útoky listoval pravidly. Ve hře, kterou známe skoro nazpaměť. Když jsme ho na to upozorňovali, posmutněl. Když jsme ho u toho začali fotit, začal pravidla schovávat, aby po něm v archivu nezůstal důkaz. Pan pravidlo, který schovává pravidla před objektivem, je zhruba jako vetřelec, který se stydí za zuby.

Později byla z mrtvoly kapitána odhalena další slabina vetřelců.

Johnny měl v tu chvíli dvě vážná zranění, když přišla událost, která takovou postavu prostě zabije. Strážce férovosti se ale nevzdal. Začal argumentovat slabinou z kapitánovy mrtvoly, že tohle přece mění a že je to napsané jinak. Mělo to jen dva drobné háčky. Ta slabina sice měnila vážné zranění na lehké, ale větu o smrti při dvou vážných zraněních nerušila. A hlavně se týkala úplně jiné karty událostí než té, která Johnnyho právě zabíjela.

Johnny měl zemřít. Podle karty. Podle pravidel. Podle všeho.

Jenže klan se podíval do jeho vyprahlých pravidlových očí, které v tu chvíli netoužily po ničem jiném než po hodu kostkou osudu, a slitoval se. SvDindy vynesl rozsudek: ať rozhodne osud. Padne-li liché číslo, Johnny umírá. Padne-li sudé, žije a hraje dál. Diamantová kostka se rozkutálela po stole…

Sudá.

Palubní počítač eviduje: mechanik přežil. Pravidla utrpěla vážné zranění.

A tady se zrodila hláška večera. Johnny o sobě totiž sám tvrdí, že žádný Pan pravidlo není. Je to Strážce férovosti. Ten samý Strážce férovosti, který by v téže situaci u kohokoli jiného okamžitě zakročil a ohnutí pravidel by nepustil ani za mák. Tentokrát ale šlo o jeho vlastní krk, a tak ten večer platila nová zásada: pravidla platí pro všechny. Pro Johnnyho s pravděpodobností padesát procent. S Rezičem jsme se nad tím bavili po zbytek večera:

„To víš, to je ten náš Johnny. Strážce férovosti.“

Ale tak už to ve Veneris Clava chodí. Pravidla jsou svatá, dokud je zábava svatější.

---

💣 Záznam 005: Granát do kajuty

Po zážitcích ve sprchách potřeboval Rezič něco čistého a méně zapraseného, a tak opustil dámy, které tam ještě zůstávaly, a odjel na vozíku do kajut se převléknout. Tam narazil na polonahého Johnnyho, který si lízal rány a vstřebával fakt, že ho před smrtí zachránila diamantová kostka.

V tu chvíli kolem nich proběhl SvDindy, od hlavy k patě od vetřelčí krve. Jestli ho na tom výjevu zaujal polonahý mechanik, nebo vědec na vozíku, se už nedozvíme. Víme jen, že mu cestou do kajuty vypadl odjištěný granát. S náhodou to mělo společného zhruba tolik jako Johnnyho přežití s pravidly.

Bum.

Rezič si připsal jedno lehké zranění, Johnny už třetí vážné. Strážce férovosti se tak poprvé za celý večer setkal s něčím, co bylo opravdu nefér. Obvazů měl naštěstí tolik, že by jimi zavinul půl lodi, a tak se hned celý obvázal. Tvářil se trochu naštvaně, trochu uraženě, ale pořád kamarádsky. Kulišárna to byla povedená a rozhodně stála za to. Johnny utekl smrti podruhé. Rezičovi to bylo celkem jedno; nastartoval elektrický vozík a odjel o místnost dál. Co měl za lubem, jsme tehdy ještě netušili.

Loď mezitím dostávala zabrat ze všech stran. Padaly na ni meteority, vetřelci rozdírali její stěny a náš voják střílel hlava nehlava do každého z nich, přičemž to schytávala i samotná loď. Nemesis už držela pohromadě spíš ze zvyku. Chybělo jen málo.

SvDindy se hned po granátovém intermezzu úspěšně uložil k hibernaci. Jeho úkol zněl tak, jak by ho formuloval každý unavený palubní počítač po dlouhé službě:

Buď loď v pořádku doletí na Zem, nebo musí zemřít všichni, Dejve.

---

🔪 Záznam 006: Kudla v rukávu

Průzkumnice s pilotkou mezitím usoudily, že už jsou dostatečně čisté. Už to nebyly ty špinavé, špinavé holky, a tak opustily sprchy. Svobi zamířil k ještě nerozbitému únikovému modulu, aby ho odjistil svým klíčem, a Mikalo mu byl v patách jako celou dobu. Cestou se to hemžilo vetřelci a modul zrovna obýval dospělý vetřelec. Svobi se na něj vrhl hlava nehlava a Mikalo mu šel pomoct.

Navenek oddaná partnerka. Ve skutečnosti si průzkumnice už dlouho schovávala v rukávu dvě věci. Kudlu, tedy kartu přerušení, kterou si šetřila přesně na chvíli, kdy se Svobi bude chtít nalodit. A paralyzér, který postavu ve stejné místnosti donutí odhodit z ruky všechny karty.

Než ale došlo na kudlu, děly se jinde jiné věci. Do hibernace se jakž takž doplazil i Johnny. A Rezič, kterého rozkazy hnaly z lodi pryč a který teď zoufale hledal únikový modul nebo klíč, kterým by nějaký odemkl, zažil vlastní překvapení: podlaha pod jeho vozíkem se prolomila a vynořila se z ní obrovitánská královna všech vetřelců. Než stačil ujet, drápla ho a připsala mu vážné zranění. Podle nepotvrzených zpráv mu poranila ruku. Kronika to dál vyšetřovat nebude.

Vědec nevěděl, jak dál, a na řadu přišel jeho tajný plán: když nemůže vyhrát on, postará se o to, aby nepřežil nikdo. Mikalo jeho úmysl tušil. A vůbec se mu nehnusil. Jako pojistka, kdyby náhodou, se hodil přímo skvěle.

Hibernátorium mezitím úplně ztichlo. Žádný hluk, žádná hrozba, jen SvDindy a Johnny v klidném spánku. Kdo by se tam dostal, mohl si lehnout vedle nich. Svobi se tam opatrně vydal. A Mikalo věděl, že právě teď nastala jeho chvíle: jakmile pilotka do hibernátoria vstoupí, druhou akcí se uloží ke spánku a nikdo jí v tom nezabrání.

Průzkumnice vytáhla kudlu.

Přerušení.

Svobi se od Mikala prostě nehnul. Smůla, Svobi. U stolu zavládl šok, všichni zírali, jen Rezič se tvářil, že to celou dobu věděl. Po té sprchové noci, po všem, co spolu prožili, vrazila průzkumnice své pilotce kudlu do zad. Jenže architekt vítězství nezná slitování. Jakmile Mikalo ucítil krev a šanci na výhru, šel si za ní zuby nehty. Navíc v jedné z předchozích místností našel vlastní evakuační klíč, takže ten pilotčin už vůbec nepotřeboval. Maska spadla. Lov byl oficiálně zahájen.

Svobi byl v šoku, zmatený z něčeho tak nepředvídatelného, že to zaskočilo i samotného Nepředvídatelného Wildcarda. Přesto se mu podařilo Mikalovi utéct do hibernátoria. Uložit se ale už nestihl. Po událostech kola přišel na řadu jako první Mikalo a samozřejmě vytáhl paralyzér. Svobi musel odhodit celou čerstvě nabranou ruku karet. Na tohle už žádné přerušení neměl.

Jeho výraz se dal přečíst jako „no to snad není možný“, doplněný o pár dalších slov, která kronika z úcty k pilotnímu stavu nezapíše.

---

☄️ Záznam 007: Meteorický pás

Rezič mezitím jezdil s vozíkem po lodi a najížděl do všeho, co se dalo rozbít. Pro pořádek: nebylo to tím, že by pil. Prostě potřeboval rozbít co nejvíc, protože když nevyhraje on, nevyhraje nikdo.

Mikalo měl dost karet na to, aby se dostal k evakuačním kapslím a jednu odemkl. Odemkl ji. Stačilo počkat na událost a odletět. Architekt vítězství už sahal po výhře…

Jenže vědec díky svým schopnostem věděl, jaká událost přijde. Nemesis vlétla do meteorického pásu a poslední meteority loď poškodily natolik, že se rozpadla.

Mikalo zemřel před odjištěnou únikovou kapslí.

Zrádce byl zrazen.

Architekt vítězství postavil dokonalý plán. Jen ho stavěl na lodi, kterou mu vědec s pomocí meteoritů mezitím proměnil v šrot.

Všichni jsou mrtví, Dejve.

Průzkumnice Mikalo, kterou od vítězství dělil jediný krok. Pilotka Svobi, která do poslední chvíle nemohla uvěřit, co se jí stalo. Mechanik Johnny, pro kterého si smrt musela dojít až napotřetí, protože napoprvé měl kostku a napodruhé obvazy. Hibernace sice chrání před ledasčím, jen ne před tím, když se kolem vás rozpadne celá loď. SvDindy, ostrostřelec a házeč granátů, který za jediný večer stihl hasit, střílet, vyhazovat kamarády do vzduchu i spát. A nakonec i sabotér na vozíku, vědec Rezič. Jeho plán vyšel do puntíku: nevyhrál nikdo. Ani Rezič.

Konec záznamu

Nemesis skončila jedním velkým fiaskem a jedním ještě větším smíchem. Smáli jsme se Strážci férovosti a jeho kostce, granátu v kajutě, vědeckému výzkumu ve sprchách i kudle v zádech, a bylo to přesně tak dobré, jak to jen může být, když pět lidí společně zahyne v hlubokém vesmíru.

Pak jsme se rozloučili a rozešli se do svých kajut. Spát. Tentokrát bez hibernace, bez vetřelců a bez kocoura na ovládacím panelu.

Pizza nakonec doletěla, i když s hodinou a půl zpožděním. Loď nedoletěla vůbec.

Palubní deník ano.