X-trémní páteček aneb z Člověče, nezlob se rovnou do Nemesis

Prachatická XTERRA právě odstartovala a Veneris Clava u toho samozřejmě nemohla chybět.

Již poněkolikáté se jí totiž účastnili nejmladší adepti na budoucí členy klanu. A protože správný Venerisák nenechá své potomstvo bojovat bez podpory, vyrazili jsme fandit.

Mladí bojovníci doběhli, převzali zasloužené medaile a naše mise v Prachaticích byla splněna.

Jenže pátek teprve začínal.

🎲 Veneris Clava se proto přesunula do svého husineckého doupěte, kde na nás čekala další, tentokrát podstatně nebezpečnější disciplína.

Deskovky.

A právě tam se k nám připletl toulavý pocestný jménem VelkejRudy.

Nevinný.

Zmatený.

A deskovkami prakticky neposkvrněný.

Jeho poslední větší herní zkušeností bylo snad Člověče, nezlob se.

Chudák vůbec netušil, do čích spárů se právě dostal.

🎲 Deskovkové odpanění podle Veneris Clava

Původní plán byl nováčka něžně uvést do světa moderních deskových her pomocí Legendy Dávnozemě.

Pak jsme se nad ním slitovali.

A vybrali jsme Nemesis.

Protože když už někoho učit plavat, tak proč ho házet do bazénu, když ho můžeme rovnou shodit z orbitální stanice.

Po střídmém vysvětlení pravidel následovala zásadní Mikalova pedagogická vsuvka.

Mikalo se VelkýhoRudyho zeptal:

„Hrál jsi někdy Dostihy a sázky?“

Rudy přikývl.

„A Člověče, nezlob se?“

Opět přikývl.

Mikalo se spokojeně nadechl:

„Tak Nemesis je úplně o něčem jiným a nemá to s tím vůbec nic společnýho.“

...

Výraz VelkýhoRudyho mluvil za vše.

Výklad pravidel byl tímto možno považovat za ukončený.

Plavej.

🚀 Pět lidí vstoupilo do hibernace. Chyba.

VelkejRudy se chopil Průzkumnice, která se právě probudila z hibernace a absolutně netušila, co ji ještě ten večer čeká.

Společnost jí dělali:

Rezič jako Voják, který si do své zbraně evidentně opět nacpal slepé náboje.

Svobi jako lodní Mechanik.

Johnny jako Pilot.

A Mikalo jako vědecký mrzák, připravený zachránit lidstvo z pohodlí svého invalidního křesla.

Probuzení bylo... nepříjemné.

Celá posádka byla dezorientovaná. Po chodbách se linul podivný zápach, trupem se ozývaly ještě podivnější zvuky a před hibernačními kójemi ležela lidská mrtvola v pokročilém stadiu rozkladu.

Johnny se na ni podíval.

A z nějakého důvodu si řekl:

„Jo. Tu si vezmu s sebou.“

Zatímco se tedy zbytek posádky snažil pochopit, co se na lodi stalo, Johnny vyrazil na nechutné procházkové rande s mrtvolou v náručí.

Nikdo se neptal.

Některé věci je lepší nevědět.

🛰️ Nevíme kam letíme. Ale Windows nabíhá.

Zkušeně jsme si rozdělili úkoly.

Mikalo se Svobim vyrazili řešit motory.

VelkejRudy s Rezičem zamířili na můstek.

Johnny hledal s mrtvolou v náručí vhodné romantické místečko.

Mikalo měl navíc obrovské štěstí. Hned v první objevené místnosti našel přístup k lodnímu počítači.

Uvelebil se tedy ve svém invalidním křesle a čekal, až naběhnou Windows.

...

Nic.

Restart.

...

Nic.

Vypnout.

Zapnout.

Restart.

Zaklení.

Až se nakonec podařilo z palubního systému vymlátit informaci o stavu motorů.

Mikalo ji okamžitě předal Svobimu a Mechanik vyrazil na jistotu opravit poškozený pohon.

Motory naskočily.

Loď se dala do pohybu.

Teď už zbývala jen jedna drobnost.

Zjistit kam.

🔫 Rezič proti vesmíru. Opět se slepými.

Odpověď jsme však nestihli najít.

Rezič totiž narazil na něco, na co opravdu narazit nechtěl.

První černý pasažér.

A ten měl evidentně chuť na Rezičovo maso.

Nebyl by to ovšem Rezič, kdyby vetřelce nepřivítal přesně tak, jak to má rád.

Násilím.

Bohužel si jaksi nevzpomněl, že posledních několik her střílí municí, která protivníkům způsobuje především lehké překvapení.

Černý pasažér tedy odmítl respektovat Rezičovu autoritu a Voják měl najednou plné ruce práce, aby vůbec vyvázl živý.

VelkejRudy mezitím dorazil na můstek, zjistil kurz lodi a s vypětím všech sil jej změnil směrem k Zemi.

Pak vysílačkou zaslechl, co se děje Rezičovi.

Rozhodl se mu pomoci.

A právě tehdy...

zakopl o obří vejce.

Chvíli na něj hleděl.

Pak se podíval směrem k nedaleké jídelně.

A došlo mu něco zásadního.

Smaženka.

Rezič byl okamžitě zapomenut.

🚿 Svobiho sprcha a neplánované rodičovství

Svobi mezitím hledal komunikační centrum.

Jenže cesta byla dlouhá a správná lodní hygiena se nesmí zanedbávat.

Odskočil si tedy do sprch.

Co přesně se tam stalo, dodnes nikdo neví.

Výsledkem ovšem bylo, že si Svobi ze sprchy odnesl nezvaného hosta ve své břišní dutině.

Jak se tam dostal?

Nevíme.

A asi to ani vědět nechceme.

Svobi však rozhodně nehodlal přijmout svou novou životní roli parazitického tatínka a okamžitě začal hledat operační sál.

🧪 Johnnyho romantický sexperiment

VelkejRudy mezitím krájel imaginární zeleninu, připravoval pánev na nejlepší vesmírnou smaženku všech dob a už se chystal rozklepnout vejce.

Pak kolem něj proběhl Johnny.

S mrtvolou v náručí.

A s výrazem člověka, který právě našel ideální místo na zakončení svého romantického večera.

VelkejRudy se podíval na vejce.

Na Johnnyho.

Znovu na vejce.

A chuť na smaženku ho náhle přešla.

Raději se vydal za ním.

Johnny mezitím dorazil do laboratoře.

Vzduch čistý.

Nikdo nikde.

Laboratorní stůl připraven.

Sexperiment mohl začít.

A kupodivu byl úspěšný.

Johnny dokázal pomocí mrtvoly odhalit první slabinu černých pasažérů.

VelkejRudy stál opodál a snažil se zpracovat, co právě viděl.

Johnny se na něj otočil.

Podíval se na vejce.

Podíval se na Rudyho.

A nějakým způsobem jej přesvědčil, že by se měl přidat.

Rudy se kupodivu nenechal dlouho přemlouvat.

Vejce skončilo na stole.

A byla odhalena druhá slabina.

V ten okamžik už bylo definitivně jasné, že Rudyho první moderní deskovka probíhá přesně podle plánu.

🩸 Kdo uteče, vyhraje

Rezič se mezitím dál prokousával jedním černým pasažérem za druhým.

Aniž by stále plně docenil fakt, že střílí slepými.

Po několika dalších ranách, které od vetřelců schytal, došel k překvapivému životnímu poznání.

Mikalova stará poučka možná přece jen dává smysl:

„Kdo uteče, vyhraje.“

Značně pomlácený, zmrzačený a s hrdinstvím odloženým někde v chodbě se tedy vydal směrem k nejbližšímu únikovému modulu.

Svobi zatím pokračoval na operační sál.

Po cestě narazil na cosi, co evidentně před chvílí potkalo Reziče.

A podle toho taky vypadalo.

Bylo to rozšmelcované na kaši.

Svobi však zachoval vědeckého ducha.

„Co kdyby se to někdy hodilo?“

Nabral kus hnusu do zkumavky a pokračoval dál.

Naštěstí byl operační sál nedaleko.

Svobi ulehl.

Na počítači zvolil program:

ODSTRANIT PARAZITA.

Potvrdil.

A...

povedlo se.

Právě včas.

Protože někde jinde na lodi se začalo dít něco mnohem horšího.

👶 Gratulujeme, Johnny! Je to... něco.

Johnny najednou začal ječet.

Posádka ztichla.

Johnny ječel dál.

Pak se jeho křik náhle utnul.

Složil se k zemi.

A bylo hotovo.

🎉 Velká gratulace!

Johnny se právě proti své vůli stal otcem.

Jenže místo rodinného alba, kočárku a gratulací nastal poměrně zásadní problém.

Kooperace právě skončila.

Johnny se proměnil v Big Daddyho černých pasažérů.

A přeživší členové posádky se rázem stali jeho kořistí.

☢️ Mikalo měl samozřejmě plán

Mikalo mezitím navštívil komunikační centrum.

Samozřejmě pouze proto, aby Johnnymu pogratuloval k novému přírůstku.

Ve skutečnosti však už měl svůj vlastní, naprosto nenápadný plán.

Pomalu se ve svém vědeckém tempu šoural směrem k únikovým modulům a hledal nejbližší počítač, ze kterého by mohl spustit autodestrukci lodi.

Protože jak vyřešit problém s vetřelci?

Zničit úplně všechno.

HUAAHAAAAA!

Autodestrukce byla spuštěna.

Únikové moduly odjištěny.

A skutečná hra mohla začít.

🔥 Veneris Clava objevila kooperaci

Mikalo, Rezič, Svobi a VelkejRudy najednou zjistili něco, co u našeho stolu nebývá úplně samozřejmé.

Musíme spolupracovat.

Za zády měli krvelačného Johnnyho alias Big Daddyho, který zřejmě chtěl všem předvést, jak se cítí čerstvý nevyspaný otec.

A světe div se...

Veneris Clava začala kooperovat.

Ne ledajak.

Virtuózně.

S chirurgickou přesností.

VelkejRudy se Svobim dostali k únikovému modulu. Mikalo ještě na poslední chvíli pomohl Svobimu analyzovat jeho vzorek rozšmelcovaného hnusu, protože i při evakuaci hořící a zamořené vesmírné lodi je potřeba myslet na osobní úkoly.

Svobi mohl nastoupit.

VelkejRudy byl uvnitř.

Mikalo už mířil za nimi.

A potom...

Rezič začal křičet.

Začal se svíjet.

Úplně stejně jako před chvílí Johnny.

Mikalo se na něj podíval.

Podíval se na únikový modul.

A učinil jediné logické rozhodnutí „Kdo uteče, vyhraje.“

Nastoupil a zamkl za sebou únikový modul.

Rezič ještě jednou bolestivě vykřikl a složil se k zemi.

🎉 Gratulujeme!

Další mimčo bylo na světě.

Z bezpečné vzdálenosti pak přeživší posádce nezbývalo nic jiného než zamávat Rezičovi, Johnnymu a celé zamořené lodi.

Odpočet doběhl.

💥 BUM.

Nemesis zmizela v záři autodestrukce.

🏆 Křest ohněm dokončen

Byla to neskutečná jízda.

VelkejRudy přišel jako nevinný pocestný, který naposledy hrál Člověče, nezlob se.

Během jediného večera stihl změnit kurz vesmírné lodi, tahat po palubě mimozemské vejce, účastnit se Johnnyho laboratorních sexperimentů, utíkat před černými pasažéry a nakonec přežít autodestrukci.

Deskovkové odpanění bylo dokončeno.

A nejen to.

VelkejRudy svou první výpravu přežil a společně s Mikalem a Svobim si odnesl vítězství.

Johnny objevil kouzlo neplánovaného otcovství.

Rezič zjistil, že slepé náboje mají jistá omezení.

Svobi absolvoval jednu velmi rychlou interrupci.

Mikalo zase jednou dokázal, že když všechno ostatní selže, je dobré mít poblíž tlačítko autodestrukce.

A VelkejRudy?

Ten dostal hned při své první návštěvě nejdůležitější lekci ze všech:

S Veneris Clava není vítězství nikdy jisté.

Legendární večer však ano.