ZRADA PRAVIDEL V DRUHÉM VĚKU

Byl pátek.

A jako každý správný pátek se u stolu sešla Veneris Clava ve svém klasickém složení.

Mikalo. Johnny. Rezič. Svobi.

Čtyři muži.

Jeden stůl.

Jedna nová hra.

A několik desítek stran pravidel, o jejichž existenci zatím nikdo neměl úplně jasno.

Původně měl dorazit ještě Pavel „Brči“ Brčák.

Měl.

Nedorazil.

Na poslední chvíli totiž podle všeho zaslechl svůj vnitřní hlas. Ne nějaký hluboký hlas osudu, který hrdinům šeptá, aby se vydali vstříc dobrodružství.

Kdepak.

Tenhle hlásek byl mnohem opatrnější.

„Kňůůů… Brči… nejezdi tam… oni by ti mohli zase naložit… kňůůů…“

A Brči?

Jako správný hrdina svého vnitřního kňůůů uposlechl.

Nedorazil.

Veneris Clava tím však nebyla nijak zvlášť otřesena.

Otevřel se rum.

Otevřely se brambůrky.

A nakonec se otevřela i krabice The Elder Scrolls: Zrada v druhém věku.

A tím začalo skutečné nebezpečí večera.

Ne démoni.

Ne monstra.

Ne Black Marsh.

Pravidla.

📖 Mikalo, učitel národů

Veneris Clava naštěstí nebyla úplně bez přípravy.

Mikalo totiž před časem absolvoval výzvědnou misi přímo v Brčiho doupěti, kde z něj lstí, psychologickým nátlakem a patrně i rumem vymámil alespoň základní principy hry.

Byl tedy přirozeně jmenován:

hlavním vykladačem pravidel.

A Mikalo se své úlohy chopil způsobem, který je mu vlastní.

Sebevědomě.

Přesvědčivě.

A především bez zbytečného zatěžování ostatních hráčů takovými malichernostmi, jako jsou…

drobné nuance pravidel.

Vysvětlil základ.

Ukázal mapu.

Popsal tah.

Řekl něco o kostkách.

Něco o únavě.

Něco o nepřátelích.

A protože Veneris Clava nejsou žádná ořezávátka, bylo jednomyslně rozhodnuto, že nějaký doporučený úvodní scénář je samozřejmě určen především lidem, kteří se bojí života.

My jdeme rovnou načisto.

Později se ukázalo, že autoři hry měli pro doporučení úvodního scénáře jisté důvody.

Ale to už předbíháme.

⚔️ Hrdinové Black Marsh Na stůl se rozvinula mapa západního Black Marsh a nastal okamžik, kdy si každý z členů vytvořil svého budoucího hrdinu.

A zároveň začal psát svůj vlastní příběh.

Johnny, jakožto tradiční Pan pravidlo, zvolil postavu, jejíž přežití bude evidentně záviset právě na důkladném pochopení pravidel.

Vyrazil cestou lučištníka.

První věc, kterou udělal?

Vyhledal luk.

Samozřejmě.

Žádné experimenty.

Žádné pobíhání po močále s holýma rukama.

Johnny chtěl střílet.

Takže potřeboval luk.

Systém byl pochopen.

Rezič se naopak rozhodl pro Redguarda, válečnickou rasu s rasovou schopností Adrenaline Rush, která dokáže odstranit až několik kostek únavy či stavů a proměnit je v léčení.

Jinými slovy:

čím víc se Rezič huntuje, tím víc má následně pocit, že je nesmrtelný.

Ideální rasa pro Reziče.

K tomu přidal obouruční zbraň.

Protože když už někoho praštit, tak rozhodně ne něčím, co vyžaduje druhou ruku na zbytečnosti typu štít.

Mikalo se vydal konzervativnější cestou.

Rytíř. Meč. Štít. Obrana, taktika a postupně budovaný plán, který jednou samozřejmě povede k absolutní dominanci.

A potom tu byl…

Svobi.

Svobi se jako obvykle nepředvídatelně rozhodl, že bude nepředvídatelný.

Vybral si Nekromanta.

Nikdo nevěděl proč.

Možná ani Svobi.

Ale právě proto to byla dokonale svobiovská volba.

Čtyři hrdinové tedy stáli připraveni.

Lučištník.

Redguardský dvouruční řezník.

Rytíř.

A člověk, který se těšil, až začne vytahovat mrtvoly ze země.

Black Marsh byl připraven.

Nebo si to alespoň myslel.

🎲 Kolik vlastně máme kostek? První problém nastal ještě předtím, než družina vůbec vyrazila.

Při sestavování postav se totiž objevila drobná otázka.

S kolika kostkami máme vlastně každý začínat?

Veneris Clava začala hledat odpověď.

Listovalo se knihou.

Dopředu.

Dozadu.

Znovu dopředu.

Nic.

Po několika minutách začalo být zřejmé, že existují dvě možnosti: A) autoři hry zapomněli napsat pravidla,

nebo

B) Veneris Clava právě několik desítek minut studuje úplně jinou knihu.

Správně bylo samozřejmě B.

Namísto skutečných pravidel jsme si totiž celou dobu četli průvodce první hrou.

Drobný detail.

Mikalovi při výzvědné misi u Brčiho tato nuance zřejmě unikla.

Ale co by to bylo za Veneris Clava, kdyby něco takového dokázalo zastavit začátek partie?

Když neznáš pravidlo, udělej kvalifikovaný odhad.

Když neznáš ani to, co máš odhadovat, udělej house rule.

A když nefunguje ani to…

použij hrubou sílu.

Hra mohla začít.

🏘️ První návštěva města Družina dorazila do prvního města a prakticky okamžitě se rozprchla každý za svým životním posláním.

Mikalo s Rezičem zamířili k obchodníkovi.

Protože civilizace může hořet, svět může končit, ale když je někde vendor, musí se zkontrolovat loot.

Svobi se začal bezcílně potulovat ulicemi.

Což je v případě Svobiho překvapivě konzistentní strategie.

Netrvalo dlouho a narazil do místního starce.

Doslova.

Starce povalil.

Patrně mu ještě preventivně prohrabal měšec.

A z tohoto kulturního setkání si odnesl novou schopnost.

Nikdo pořádně nevěděl jak.

Ale Svobi evidentně objevil alternativní vzdělávací systém Tamrielu.

Johnny mezitím udělal přesně to, co od Johnnyho čekáte při návštěvě neznámého fantasy města.

Zašel do hospody.

Usadil se ve stínu.

A začal velmi intenzivně sledovat skupinku nadržených elfek.

A právě tehdy se před ním otevřela jeho první velká vedlejší výprava:

Pozorovatel v temnotách.

Jak příhodné.

Nikdo nevěděl, zda se název questu vztahuje k nepříteli…

nebo k Johnnymu sedícímu v rohu hospody.

🕳️ Hlubiny volají Než jsme se ve městě vůbec pořádně rozkoukali, Johnnyho nově objevený úkol nás zatáhl do Hlubin.

Družina vstoupila dovnitř.

Rozestavila se.

Proběhla krátká taktická porada.

Kdo kam půjde.

Kdo koho bude krýt.

Jak budeme pracovat s nepřáteli.

A potom začal Rezič sekat.

První nepřítel.

Mrtvý.

Druhý nepřítel.

Mrtvý.

Další.

Mrtvý.

Rezič stál uprostřed bojiště, obouruční zbraň svištěla vzduchem a s každou další mrtvolou se navíc nějakým záhadným způsobem cítil zdravější a zdravější.

Mikalo chvíli sledoval situaci.

Pak další mrtvolu.

Pak Rezičovy životy.

Pak další mrtvolu.

A něco mu nesedělo.

Z Brčiho výzvědné mise si totiž odnesl jednu poměrně podstatnou informaci: nepřátelé v TESku mají být svině.

Hrdinové by měli bojovat o život.

Rozhodovat se.

Riskovat.

Přežívat s odřenýma ušima.

Rezič ovšem právě připomínal kombajn projíždějící obilným polem.

Švih.

Mrtvola.

Švih.

Mrtvola.

Léčení.

Mikalo se tedy začal znovu hrabat v krabici.

Pod kartami.

Pod komponenty.

Pod další knihou.

A potom…

to našel.

📕 Zlatý grál Skutečná.

Fyzická.

Naprosto nepopiratelná…

PRAVIDLA.

Johnnymu se rozzářily oči.

Průvodce první hrou byl okamžitě odložen stranou.

Místností začalo znít šustění stránek.

A pak se ozvala věta, která navždy rozdělila večer na dvě historické etapy.

Před pravidly.

A po pravidlech.

Johnny se podíval na Reziče.

„TO NESMÍŠ.“

Ticho...

Rezičův osobní herní systém se právě zhroutil.

Ukázalo se totiž, že jeho Adrenaline Rush není bezedný pramen nesmrtelnosti použitelný pokaždé, když se mu zachce.

Je to schopnost použitelná jednou za bitvu.

Rezič se podíval na hromadu nepřátelských mrtvol.

Na své životy.

Na Johnnyho.

A pronesl: "tak vracet to nebudeme ne..."

Ostatní členové družiny s opovržením souhlasně mlčeli. A potom začal skutečný The Elder Scrolls.

Najednou protivníci neumírali jednou ranou.

Najednou nebyl Rezič každé kolo čerstvější než po wellness víkendu.

Najednou začaly docházet kostky.

Začala se hromadit únava.

A Hlubiny přestaly připomínat poznávací zájezd.

Konečně to byla výzva.

👁️ Pozorovatel v temnotách Družina se nakonec probila až do závěru.

A tam čekal on.

Pozorovatel v temnotách.

A světe div se…

nebyl to Johnny.

Tentokrát šlo skutečně o nepřítele.

Rozpoutala se poslední řežba.

Rezič sekal.

Johnny střílel.

Mikalo dělal to, co dělá Mikalo ve snaze mít celý ten bordel alespoň přibližně pod kontrolou.

A Svobi?

Svobi udělal něco svobiovského.

Nalákal na sebe dvě potvory.

Možná úmyslně.

Možná ne.

U Svobiho není tato hranice dodnes zcela jasná.

Obě potvory si ho každopádně daly k večeři.

Svobi padl.

Ale jeho oběť poskytla družině přesně těch několik drahocenných okamžiků, které potřebovala.

Poslední úder.

Pozorovatel padl.

Hlubiny byly vyčištěny.

A Black Marsh měl o jednoho parchanta méně.

💀 Smrt jako kariérní postup Normální člověk by po své smrti mohl být lehce zklamaný.

Svobi však hrál Nekromanta.

A Nekromant má na podobné věci poněkud jiný názor.

Svobiho smrt totiž znamenala, že splnil podmínku potřebnou k dalšímu rozvoji své třídy.

Takže zatímco zbytek družiny slavil vítězství…

Svobi ležel mrtvý na podlaze a profesně rostl.

Druhý level nekromancie.

Skvělé.

Někteří lidé získávají zkušenosti studiem.

Někteří praxí.

Svobi se nechal sežrat.

🧙 Hluboké pochopení hry Na konci večera jsme tedy mohli konstatovat několik věcí.

Mikalo všechno vysvětlil.

Přinejmenším to, co zrovna věděl.

Rezič všechno zničil.

Přinejmenším do chvíle, než jsme našli pravidla.

Johnny pravidla našel, přečetl a okamžitě zakázal polovinu toho, co jsme do té chvíle dělali.

A Svobi zemřel tak efektivně, že za to dostal level.

Následující ráno pak Johnny trefně poznamenal:

„Bude to ještě lepší, až do toho pronikneme a nebudeme tolik house-rulovat.“

Rezič situaci shrnul ještě přesněji: „Naše hluboké pochopení hry.“

A když přišla řeč na Mikalovo učitelské umění, Svobi přidal radu, která možná vyřeší všechny budoucí problémy Veneris Clava: „Měl by sis příště koupit tu schopnost Výřečnosti.“

Možná měl pravdu.

Každopádně první skutečná výprava do The Elder Scrolls: Zrada v druhém věku skončila.

Pravidla jsme úplně neuměli.

Některá jsme si vytvořili.

Jiná jsme objevili až během boje.

Jednoho člena družiny sežrali.

A Brči, který měl dorazit a mohl nám to všechno vysvětlit, seděl bezpečně doma.

Ale Hlubiny padly.

Pozorovatel padl.

Svobi postoupil.

A Veneris Clava?

Ta pochopila možná vůbec nejdůležitější pravidlo celé hry: Když The Elder Scrolls nehraješ správně, ještě to neznamená, že ho nehraješ dobře.

Takhle se hraje TESko po venerisácku.